Sobota 30.1. patřila v naší farnosti mezi jeden z nejočekávanějích dnů celého ledna. Ptáte se proč?

No přece bude Společenský večer naší farnosti - letos již (takřka jubilejní) třetí ročník! Stále se ptáte proč? Každý rok je to pecka. Ale letos byla největší. Možná proto, že jsem tanci přišel na chuť až někdy během minulého roku a o to víc si to užil. A nejen to. Na stolech jsou slané dobroty, květináče s květinami, elegantně oblečení farníci i kněží, hrající country kapela a coca-cola teče proudem, spolu s hruškovým džusem. :-)

Ale to nejdůležitější - tombola!!! Každý rok je velmi bohatá a rozmanitá - tak například z minulých let namátkově: štěstí si ke mě našlo cestu a já vyhrál hezký (?) dámský (!) šál (?) - "tekovejtenjakjedokolavcelku", sympatický barokní (nedivil bych se kdyby doopravdy) porcelán - elipsoidní zrcadýlko. Ať se do něj podívá kdokoli, je se sebou spokojený, protože si připadá jak anděl.... Baculatý anděl(íček) totiž to zrcadlo drží a dává dojem nadpozemské krásy...

A letos si ke mě štěstí našlo cestu zas! Ale postupně, vydržte ve čtení... ;-)

Když jsem před zahájením plesu uviděl tombolu o 152 cenách, "zatajil se mi dech" (nic méně poetického mě nenapadlo, pardon). "Ty brďo, hudební balíček, kremrole, klofanský balíček, knížky, deštníky,... No a tady je desítka hlavních cen, které se budou losovat. Hm, dva dorty, elektrická pečící pánev, dárkový balíček, druhý dárkový balíček, flašky, bedna jablek a... cože? Živý králík?? Hahaha :D Dobrá cena, tu bych fakt nechtěl vyhrát. Schválně, jak dlouhou se bude losovat, ptže se k tomu asi jen tak někdo nepřihlásí..."

Ne, ta tombola byla fakt super! :-) A jak jsem již napsal, krásné ceny se mi nevyhly ani letos: jedna "překrásná" antická soška ženy se džbánem na hlavě (další socha do sbírky), korále (ne ty mořské), druhé korále, jednu flašku a deku. Ale taky jeden lístek do slosování o hlavní ceny! Paráda!! Třeba budu mít ten dort" :-)

Přiblížila se jedenáctá a všem držitelům lístků do slosování se zvýšil tep asi o dvacet čísel. Desátá cena, devátá cena,... nic. Ach jo. Vždycky, když náš pan farář, coby hlasatel výherních lístků, řekl první číslo, čili 3, tak jsem si řekl, že to budu já. Nebyl. Asi proto, že postupová čísla byla všechna od 300 do 350... :-)

Blížil se živý králík. Abych trošku zlehčil napětí, které panovalo u našich mládežnických stolů s ubývajícími hlavními cenami, nahlas jsem se bránil tomu, že zrovna já vyhraju toho králíka. Ostatní se toho chytli a o to víc mi ho (z dobré vůle? :D) přáli. "Nene, já ho nechci, ten se stejně bude losovat dlouho, nikdo se nepřihlásí, schválně!" Koukali na mě, já na ně a přáli jsme si navzájem to opačné (já abych neměl králíka a oni abych měl králíka). Přiblížilo se losování králíka... "303, to je moje, to určitě nebude!" - "A šťastným majitelem živého králíka se stává........los.....číslo........ 3-0-3!!!!!" - Cože? Spím či bdím? Chytám se za hlavu? Ne, vlastně bez otazníku: chytám se za hlavu! Já??? Dyť jsem ho tak vyhrát nechtěl, tolik jsem říkal ostatním, že ho určitě nechci a teď tohle... V tranzu si jdu přebrat králíka, jsem vyděšenější než on, když celej večer poslouchal country pecky... Sklízím potlesk a slzy těch, kteří si tak věřili, že bude jejich... Je můj. Všichni se mě smějou a já se směju jim a sám sobě a přestávám věřit ve spravedlnost toho losování. Králík a já? Co s ním?

"Ten je krásnej, můžu si ho pohladit?" - "Nechceš si ho vyměnit se mnou? Já vyhrála tu desetikilovou soupravu na vymalování!" - "U Vás bude v dobrých rukou, že? Já jsem se s ním v šatně tak spřátelila... Že ho nezabijete, že ne?" - (nutno říci, že ten králík je fakt primárně na jídlo, ne na okrasu, i když to tak na první pohled vypadá) - "Na smetaně?" -  "Hele, tak klec je naše, tak se pak domluvíme, jo?" - "Tak kdy pude na pekáč?" ........výběr z reakcí :D

No a já? Já tomu furt nemohl uvěřit, ale čím dýl jsem ho měl na stole před sebou a čím víc jsem si prohlížel, tím víc se mi dostával pod kůži a víc a víc se mi líbil.... Pak jsem doma v klidu zjistil, že to je docela fajn zvíře. Hezký, hebký, skoro nemrká a není zas tak hlučnej. Další den po plese jsme ho pustili z klece do chodby. A on nám to oplatil stejně. Taky pustil. A ne jednou. A na koberec, naštěstí "putovní" - po bytě, ne po farnosti. :D Dal mi pocítí první stinnou stránku mít králíka doma. Ale byl skvělej, pohupsal si a byl šťastnej. Další den jsme ho pustili zase, resp. jen já a to jsem se zase dočkal odplaty. A v míře třikrát vyšší než včera - doslova.  Kdyby se nám v chodbě rozsypal pytlík s těmi hnědými kuličkami do mlíka, nepoznáte rozdíl. Ale oproti počůraným rohům a tomuhle je to nic, protože jsem udělal docela pěkný fotky :-) kolikrát byl králík u nás v chodbě a já měl po ruce foťák....?

Další část venčení králíka byl úklid - vysušit rohy, zamíst, vytřít. A přiznám se, že to byla docela makačka.

A co mě králík "dal"?

- dá se vyhrát cokoli bez ohledu na zázemí, které je doma

- už umím chytat králíka

- oukej, je to fakt roztomilý zvíře

- i králík má drápky

- i králík je zvíře, který když má možnost, tak to pustí...

- není sranda se starat o zvíře, zvlášť takovýho formátu. Potřebuje jídlo, trochu pití, prostor, nepočůraný prostor pod nohama. A "venčení". Máte můj obdiv vy, kdo máte podobně náročnýho mazlíčka!

- je hustý, co s člověkem udělá více či méně roztomilý zvíře, chová se třeba úplně jinak, možná i líp než k "normálním" lidem a může jím být úplně fascinovanej, i když to je jen králík

- vytírání je docela mazec!!